Když za starostou přijde rodič, který nemůže najít pediatra, mladá rodina bez dostupného bydlení nebo představitel malé obce, které složité předpisy brání dokončit potřebný projekt, nezajímá je, kdo má danou věc v kompetenci. Potřebují řešení. Starosta Pelhřimova Ladislav Med v rozhovoru vysvětluje, proč některé problémy nelze vyřešit pouze na radnici, co může skutečně ovlivnit senátor a co pro něj znamená podpora koalice Za demokracii.
Proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu?
Na radnici často řešíme následky rozhodnutí, která vznikla úplně jinde. Přijde za vámi rodina, která nemůže sehnat lékaře. Mladí lidé by chtěli zůstat v regionu, ale nemají kde bydlet. Malá obec narazí na stejné předpisy jako velké město, přestože nemá jeho zaměstnance ani rozpočet.
Město může pomoci, ale některá pravidla samo změnit nedokáže. Právě proto chci zkušenost z každodenního vedení města přinést tam, kde se zákony ještě dají opravit. Nechci pouze dál odstraňovat jejich následky.
Co vás práce starosty naučila?
Především rozhodovat a nést odpovědnost. Na papíře může vypadat dobře skoro všechno. Skutečný test začne ve chvíli, kdy podle rozhodnutí lidé začnou žít.
Starosta také rychle zjistí, že sám nic zásadního neprosadí. Potřebuje získat zastupitele, odborníky i veřejnost. Musí poslouchat argumenty a někdy uznat, že lepší řešení přinesl někdo jiný. To nepovažuji za slabost. Dobré rozhodnutí má obstát v debatě, ne pouze v hlavě člověka, který s ním přišel.
Než jste se stal starostou, více než dvacet let jste pracoval jako daňový poradce. Co vám tato zkušenost dala?
Naučila mě pracovat s čísly, ale hlavně přemýšlet o tom, co se za nimi skrývá. Nestačí vědět, kolik bude rozhodnutí stát dnes. Je potřeba spočítat také jeho dlouhodobé náklady a zvážit, zda bude ekonomicky dávat smysl i za několik let. Při práci s firmami jsem navíc viděl, jak zákony a administrativa dopadají na podnikatele v běžné praxi. Stejný přístup jsem si přenesl na radnici. Veřejné peníze podle mě vyžadují stejnou odpovědnost jako vlastní.
Jak můžete zkušenosti starosty a daňového poradce využít v Senátu?
Senátor nemá pouze přijít na hlasování a zmáčknout tlačítko. Musí zákon prostudovat, zjistit jeho skutečné důsledky a ptát se, co udělá s obcemi, rodinami, podnikateli nebo poskytovateli služeb.
Pokud najde problém, musí navrhnout opravu a získat pro ni podporu ostatních. Senátorskou funkci můžete odsedět, nebo ji můžete dělat. Já ji chápu jako práci, při které je nutné jednat a přesvědčovat napříč politickými kluby.
Jedním z vašich hlavních témat je zdravotnictví. Co konkrétně chcete řešit?
Nemusíme mít každou specializovanou péči v každém městě. Špičková medicína patří do center, kde jsou odborníci a potřebné vybavení. Praktický lékař, pediatr, zubař a základní péče ale nesmějí být luxusem podle adresy.
Region nemůže jen čekat, jestli k němu náhodou přijde mladý lékař. Musí mu nabídnout podmínky pro začátek kariéry, další vzdělávání i život jeho rodiny. Obec může pomoci ordinací nebo bydlením, nemocnice pracovním zázemím. Stát a zdravotní pojišťovny však musí nastavit pravidla tak, aby základní péče v regionech mohla dlouhodobě fungovat.
Co může Senát udělat s nedostupným bydlením?
Senátor žádný byt nepostaví a nebylo by poctivé tvrdit opak. Může ale ovlivňovat pravidla, podle kterých obce připravují pozemky, využívají neobsazené budovy nebo stavějí nájemní a družstevní bydlení.
Podmínky nejsou všude stejné. Něco jiného potřebuje Praha a něco jiného menší město, které se snaží získat lékaře, učitele nebo sociální pracovníky. Obce proto potřebují možnost hledat řešení podle místní situace, nikoli jeden povinný model pro celou republiku.
Mluvíte také o pomoci seniorům a pečujícím rodinám. Kde vidíte největší problém?
Systém příliš často počítá s tím, že rodina všechno nějak zvládne sama. Jenže člověk může chodit do práce, vychovávat děti a současně se starat o rodiče, kteří už nemohou zůstat bez pomoci.
Nejde pouze o počet míst v domovech pro seniory. Potřebujeme služby mezi úplnou soběstačností a pobytovým zařízením. Terénní péči, denní stacionáře, odlehčovací služby a pomoc přímo doma. Člověk nemusí být úplně soběstačný, aby mohl dál žít ve svém prostředí. Jeho děti by kvůli tomu zároveň neměly přijít o práci nebo vlastní rodinný život.
Kandidujete za koalici Za demokracii. Co pro vás tato podpora znamená?
ODS, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a Starostové pro občany se neshodnou na každé jednotlivosti. Dokázaly se ale spojit a dát mi důvěru. Velmi si toho vážím a beru to jako závazek.
Právě schopnost spolupracovat navzdory rozdílným názorům je podle mě podstatou demokratické politiky. Demokracie není nálepka ani vlastnictví jedné koalice. Je to způsob, jakým zacházíme s mocí, respektujeme pravidla a posloucháme lidi, kteří s námi nesouhlasí.
Podepsal jste také Deklaraci 27 z 27 spolku Milion chvilek. Proč?
Souhlasím s tím, že Senát má být pojistkou demokratických pravidel. Má kontrolovat, zda zákony nevznikají ukvapeně a zda momentální většina nepřekračuje hranice své moci.
Podpis této deklarace nevnímám jako gesto proti jednomu člověku nebo jedné straně. Je to veřejný závazek, jak bych k práci senátora přistupoval. Stejná pravidla musí platit pro každou vládu bez ohledu na to, kdo ji právě tvoří.
Proč by lidé měli důvěřovat právě vám?
Nemohu po nich chtít důvěru jen kvůli tomu, co říkám před volbami. Mohu jim ukázat, jak jsem pracoval dosud.
V Pelhřimově jsme dokázali převzít vodohospodářství pod město. Nebyla to práce na několik měsíců ani na jednu tiskovou konferenci. Bylo potřeba počítat, hledat odborníky, přesvědčovat zastupitele a postupovat krok za krokem. Dnes město samo rozhoduje o opravách, investicích i dalším rozvoji této základní služby.
Neříkám, že jsem všechno udělal správně. Důležité je, zda člověk umí naslouchat, přijmout lepší argument a nést odpovědnost také za rozhodnutí, která nejsou populární. Důvěra se totiž nedá získat jedním slibem. Potvrzuje se tím, jak člověk pracuje, když už volební kampaň skončí.
